Milan Klika - Keramický ateliér, keramika pro bonsaje, bonsaje, výstavy, ikebana

Výběr misek pro pěstování bonsají - Velikost a tvar nádob

Na začátku našeho miniseriálu o bonsajových nádobách se dostáváme k zásadnímu rozhodnutí. Tím je volba správné VELIKOSTI A TVARU.

Půjde již o stromy výstavní, ne ve stadiu počátečního pěstování, kdy je velikost misky značně podřízena pěstitelským možnostem. U definitivní nádoby se za přijatelnou považuje výška rovnající se průměru kmene u paty. Její délka by měla zhruba odpovídat dvěma třetinám výšky stromu.

Tato pravidla jsou orientační. Není třeba se jich úzkostlivě držet, ale je dobré o nich vědět.

Také existují pěstitelské styly, které se zcela vymykají. Např. kaskády, polokaskády, krajiny, lesíky a skupiny. Zde pěstitel záměrně používá nádoby velice hluboké nebo naopak velmi mělké, často postačí pouze plochý kámen.

Rozhodující je snaha navodit prostředí, ve kterém se stromy v přírodě vyskytují. U kaskád a polokaskád velmi hluboká miska představuje dramatickou krajinu skal a srázů. Výška nádoby je kompoziční oporou pro rozehrání krásného "vodopádu" kaskády.

Pravý opak vyžaduje tvorba krajin, lesíků a skupin. Pozorovatel se již nedívá detailně jen na jeden strom, ale má ve svém zorném úhlu širší záběr přírody. Dojem krajiny dokáže navodit pouze velmi nízká nádoba, která není takřka vnímána a umožní divákovi "vejít dovnitř" do prostoru. Pro tento druh vyjádření je potřeba volit misku poměrně širokou, aby byl dostatek místa pro budování perspektivy lesa či krajiny.

U skupin se mohou naopak používat mísy úzké. Nejde zde o zachycení hloubky, ale o větší detail.

Při výběru správné bonsajové misky si nejprve ujasníme, jakou formu a charakter má náš strom. Základním vodítkem je určení tzv. OPTICKÉ HMOTNOSTI rostliny. Ta je dána jejím tvarem. Posuzujeme, jak na nás celek působí. Má-li mohutný výraz, vyjadřující sílu, majestátnost a pevnost, je-li kmen těžky, silný, s hrubou borkou a rozsochatými větvemi, bude potřebovat jiný typ nádoby než strom štíhlý, křehký s jemným větvovím, kulatou korunou a hladkým kmene. Všeobecně se dá říci, že listnáče mají menší optickou hmotnost než stálezelené jehličnany. Jsou pocitově lehčí, světlejší a radostnější než konifery. Z nich naopak cítíme klid, stabilitu a vážnost. Mají hrubší a masivnější výraz. Vlastnosti stromu musí mít i jeho nádoba. Kdybychom si chtěli výběr nádoby zjednodušit, dáme stromy listnaté do misek oválných a jehličnaté do hranatých. Ale tak jako lidé jsou povahy různé, tak i u rostlin má charakter velmi širokou škálu. Ke každému se hodí něco jiného. Proto existuje množství přechodných tvarů. Základní, opticky těžký tvar je vylehčován řadou způsobů.

Na obr. 1 vidíme, jak se při pohledu zhora zmenšuje hmotnost nádoby. Děje se tak srážením hran, zakulacováním a změkčováním obrysové linie. Nahoře je výchozí přísný obdélník, který postupně směrem dolů odlehčujeme. Výsledným a pocitově nejméně hmotným je potom ovál. Totéž platí o přechodu čtverce v kruh. Viz obr. 2. Každá z forem má svou "váhovou kategorii".

Důležitou roli hraje také boční obrys nádoby. I při pohledu z boku vnímáme různé stupně hmotnosti Odlehčenějších tvarů docílíme několika způsoby:

ZMENŠOVÁNÍM ZÁKLADNY

Čím menší má miska základnu, tím je méně robustnější. Na obr. 3 postupně klesá hmotnost dvou typů tvarů. Vždy odshora dolů. Usazená forma je stále lehčí. Nejspodnější nádoby jsou až talířovité. Mohly by tvořit harmonický celek s rostlinou, která má tenký, křehký až hravý kmen.

UZAVŘENÍM TVARU

Výrazného snížení optické hmotnosti se docílí zakulacením a uzavřením horní linie misky. Široce otevřený tvar, viz. obr. 4, pocitově přijímá nejvíce hmoty. S uzavíráním se zároveň odlehčuje. Bonsaje s lehkým, skabším kmenem je vhodné osazovat do nádob hodně zakulacených směrem dovnitř.

POSUNUTÍM TĚŽIŠTĚ SMĚREM VZHŮRU

S tím, jak se těžistě přenáší ze spodní do horní části misky, dochází k odlehčování. Nádoba již svou vahou tolik nespočívá na podložce. Tvar je vypjatější a elegantnější.

OPTICKÝM SNIŽOVÁNÍM

Čím je miska v proporcích nižší, tím je i pocitově lehčí. Výška nádoby se dá opticky snížit horizontálním dělením. Opakující se rovnoběžné linie prodlužují tvar vždy ve směru, ve kterém jsou vedeny. Tím jej zároveň snižují. U vertikál - např. na kaskádách - dochází k zeštíhlení. K tomuto výsledku vede používání různých pásků, pruhů, kartuší, žlábků a rýhování.

VLIV OKRAJE NA CHARAKTER NÁDOBY

Postupným zdůrazňováním okraje misky přidáváme na vizuální hmotnosti. Na obr. 7 vidíme dvě trojice základních tvarů. Horní tři misky jsou otevřené, dolní trojice představuje naopak uzavřené typy nádob. U obou můžeme sledovat, jak při zesilování okraje postupně roste jejich optická hmotnost.

VLIV NOŽIČEK NA HMOTNOST NÁDOBY

Svou roli při určení charakteru misky hrají také nožičky. Jde například o jejich usazení. Odlehčují nádobu tím, že ustupují pod základní tvar - viz. obr. 8. Nejtěžší varianta je nahoře - nožičky jsou zároveň s obrysem.

Značný vliv má také jejich délka a výška. Čím delší a nižší, tím větší pocit hmotnosti a stability (obr. 9).

Povahu nádoby doplňuje různé výtvarné zpracování nožiček. Těžší rostlina si žádá hmotnou mísu a tvarově úplně jednoduché nohy. Se stoupajícím pocitem lehkosti a elegance u bonsaje může narůstat tvarová složitost nožiček u misky. Svou hravostí, bohatostí a propracovaností detailu odlehčují celkovou kompozici díla.

Barva misky

V tomto článku se budu věnovat volbě správné BARVY nádob pro bonsaje.

Jak již bylo mnohokrát řečeno, rostlina a miska tvoří celek. Jejich vztah musí být po stránce tvaru a barvy harmonický. Dokonalosti lze dosáhnout volbou tónu, který je v harmonii s barevností stromu a zároveň vystihne a umocní jeho charakter.

Barva má tedy funkci dekorativní, ale také psychologickou. Pěstitel hledá stejné povahové rysy rostliny a barevného tónu misky.Vodítkem je opět určení OPTICKÉ HMOTNOSTI stromu. Ta je dána jeho tvarem.

Působí-li na nás celek svou robustností, má-li mohutný výraz, vyjadřující sílu a majestátnost, je-li kmen těžký, silný, s hrubou borkou, bude i barva nádoby tmavší, vážnější a těžší než stromy štíhlé až křehké, s jemným větvením a hladkým kmenem. Také se dá všeobecně říci, že listnáče mají menší optickou hmotnost než konifery. Výraz listů je živější, světlejší a radostnější než koruna jehličnanu. U něho respektujeme klid, stálost a vážnost.

Pro názornost uvádím tabulku s nezávaznými příklady charakterů rostlin a povrchů misek.

Tabulka č. 1
Charakter povrchu nádoby	Charakter stromu
tmavý, neglazovaný, režný až hrubý povrch	opticky těžký jehličnan, dramatická forma
tmavý, neglazovaný, hlazený povrch	jehličnan s lehčím kmenem
tmavá, matná glazura	jehličnan s lehčím kmenem
světlý, neglazovaný, hlazený povrch	opticky těžký, opadavý listnáč, opadavý jehličnan
světlejší, matná glazura	venkovní a bytové listnáče, opadavý jehličnan
lesklá glazura	stálezelené rostliny s lesklejším listem, atraktivní barevné listy nebo květy

U barvy rozlišujeme SYTOST a SVĚTLOST. Sytost vyjadřuje její sílu a intenzitu.

Světlost, neboli valér, určuje umístění barvy na stupnici tmavosti od bílé po černou.

V bonsajové tvorbě budeme s nelomenými sytými tóny zacházet velmi opatrně. Barvy nádoby nesmí odpoutat pozornost od stromu, tříštit celkovou atmosféru. To samé platí o světelné kvalitě tónu. Použití čisté svítivě bílé nebo syté černé je problematické. Čím je strom barevně výraznější, tím intenzivnější misku můžeme použít.

Aby vztah strom-miska nebyl vyrovnaný až do jednotvárnosti, doporučuji u nádoby použít barevný tón o malý stupeň sytější.

Výraznější barevnost volíme u rostlin kvetoucích, majících intenzivně barevné listy či plody nebo u některých miniaturních bonsají (MAME), kde je plocha nádoby velice malá a drobná kompozice potřebuje na sebe upoutat pozornost.

Harmonie barev lze dosáhnout dvěma způsoby: barevnou podobností nebo barevným kontrastem.

VÝBĚR MISEK PODLE BAREVNÉ PODOBNOSTI

Jedná se o nejběžnější způsob tvůrčího přístupu. Bonsajista hledá podobnou barvu misky s tóny v koruně nebo na kmeni stromu. Většinou se vychází z barevnosti kmene.

Nelze samozřejmě říci, že stromy mají pouze hnědý kmen. Citlivý pozorovatel objeví velké množství šedých, fialových, okrových a jiných odstínů. Barevnost kmene se rozlévá po větvích do koruny, a tím dochází k dokonalému propojení podobných tónů misky s kmenem a následně i s korunou bonsaje.

To, zda budeme vycházet pouze z barevnosti listů či jehlic, je třeba zvážit. U stromů s bohatou zelenou hmotou koruny, zasazených do nádob stejné barvy, dochází k fádnosti. Listová plocha je tvořena středním převládajícím tónem zelené, kterého by již bylo neúnosně mnoho. Při výběru misky navážeme na vedlejší šedozelené, šedomodré, žlutozelené či stříbřité odstíny, které jsou zastoupeny v menším množství.

VÝBĚR MISEK PODLE BAREVNÉHO KONTRASTU

Nyní se vydáváme na trochu náročnější cestu k hledání barevné harmonie. Cílem není najít k danému tónu tón podobný, ale budeme vytvářet soulad dvou zcela odlišných barev.

V bonsajové praxi tak postupujeme v případě stromů s barevně velmi výraznými listy (např. japonské javory), květy nebo plody. K jejich systému tónu hledáme doplňkovou barvu misky, která ještě více umocní a rozehraje pro ně typickou barevnost. Použijeme barvu nejen dekorativně, ale i psychologicky. Zdůrazníme část rostliny, která daný druh obzvlášť vystihuje.

Naukou o barvách se v historii zabývala řada fyziků, chemiků, filosofů a umělců. Možno jmenovat slavné osobnosti jako Newton, Ostwald, Delacroix, Itten, Klee a dokonce velký Goethe napsal v roce 1810 svou Farbenlehre. Máme tedy na co navazovat. Nejvíce se osvědčilo Ostwaldovo členění barev, vyjádřené barevným kruhem. Viz. obr. 1.

Vychází ze spektrálních barev, jež vzniknou rozložením slunečního paprsku skleněným hranolem (v přírodě tzv. duha). Rozeznáváme tři základní barvy - žlutá, modrá, červená, a tři odvozené, vzniklé jejich mísením - zelená, oranžová a fialová. Všechny jsou seřazeny tak, aby plynule přecházely jedna do druhé.

Harmonie na základě barevného kontrastu docílíme výběrem barevných dvojic, ležících na protilehlé straně kruhu. To znamená červená - zelená, žlutá - modrá, oranžová - modrozelená, žlutozelená - fialová. Označujeme je jako doplňkové (komplementární).

Podle zákona o simultánním kontrastu působí na sebe dvě doplňkové barvy vedle sebe položené tak, že každá přijímá část té druhé a navzájem tvoří umocňující se dvojici. Tento jev nazýváme barevným sčítáním. Jeho praktické využití můžete sledovat na tabulce č. 2.

Tabulka č. 2
Charakter stromu	Barva glazury
červené listy japonského javoru	zalenomodrá glazura
jabloň s červenými plody	zelená glazura
skalník s oranžovými plody	modrozelená glazura
žluté listy japonského javoru	lomená modrá glazura
lehce fialové květy wistárie	lehce žlutozelená lomená glazura
hloh s červenými květy	zelená glazura
žlutě kvetoucí mochna	modrá glazura

V bonsajové tvorbě nebudeme většinou používat barvy v jejich čisté podobě, tak, jak je vidíme na Ostwaldově kruhu. Snížíme jejich intenzitu přiměřeně k barevné sytosti stromu, pro který je nádoba určena. V malířské praxi se tak děje postupným přidáním šedé.

Při vyhledávání vhodných kombinací doplňkových barev nelze postupovat s geometrickou přesností. Velice záleží na individuálním, citlivém přístupu pěstitele. Barevné vnímání je třeba rozvíjet. Tvořivý člověk k tomu vyhledává příležitosti v přírodě, na výstavách či v literatuře.

Obr. č. 2: Krásný příklad citlivého výběru barvy nádoby na základě barevné podobnosti

Obr. č. 3: Ukázková harmonie na základě barevného kontrastu. Žlutooranžová barva na listech je umocněna použitím modré misky

Fotografie převzaty z časopisu bonsai art.

Na cestě za harmonií Vám přeji, aby se Vaše úsilí stalo krásnou hrou.

Bonsajové misky zdobené dekorem

Zamýšlíme-li se nad volbou nádoby pro danou bonsai, dost podstatná je úvaha o vhodnosti a míře dekorativních prvků, kterými je pokryta.

Vyvarujme se výrazného zdobení, které odpoutává pozornost od rostliny. Nádoba má plnit především svou funkci. Tou je vytvoření prostoru pro kořeny, jejich ochrana, zajištění vláhy, živin a v neposlední řadě navození atmosféry přirozeného prostředí, typického pro konkrétní rostlinu. Dobře zvolená bonsajová miska má dekorativní hodnotu i bez výzdoby. Nepodporujme samoúčelné formální dekorování. Někteří tvůrci jakoby trpěli pocitem nedostatečnosti při pohledu na jednoduchý čistý tvar s krásným povrchem. Převládá u nich nutkání vyplnit "prázdný" prostor shora dolů, zleva doprava, čím více, tím vyšší je cena výrobku. V podvědomí lidí se patrně jedná o přetrvávající vliv historických pseudoslohů 19. století.Obdivovány byly dávno minulé epochy gotiky, renesance a baroka. Časté, někdy až bezduché přebírání tvarosloví a dekorativních prvků vedlo k zakořenění pocitu, v kterém, splývá touha po kráse s množstvím výzdoby.

Zrychlující se rytmus života 20. století přináší i jiné estetické hodnoty. Do popředí se dostává především funkčnost a obdiv k jednoduchému, účelnému tvaru. Ozdobou je samotný povrch ušlechtilého materiálu. Moderní evropský design si nelibuje v přemíře detailů. Jiné to ale může být např. v některých asijských zemích, kde přetrvává tradiční způsob života.

Krásné spojení staré tradice s moderním chápáním estetiky najdeme na současné japonské keramice.

Dekorem rozumíme výtvarné řešení plochy nádoby. Může být ryze plošné, využívající grafické či malířské prostředky. Do této kategorie patří různé techniky prorývání, vypichování, jednobarevná kresba perem, štětcem, kaligrafie nebo vyloženě barevná malířská tvorba. Tradiční je také výzdoba plastická, spadající spíše do oblasti sochařské.

Při výběru mějme především na mysli soulad mezi dekorem a charakterem bonsaje. Harmonie je nutno docílit jak z hlediska FORMY, tak i OBSAHU.

Z HLEDISKA FORMY zvažujeme vhodnost abstraktního přístupu využívajícího k výzdobě geometrické prvky (od jednoduchého dělení plochy až po ornament), ale na druhé straně také více či méně naturalistický přístup, napodobující část přírody. Je na tvůrci, aby nebyl uspokojen pouhým optickým popisem skutečnosti. Od přírody si smíme vypůjčit její výtvarné prostředky (linii, plochu, strukturu, barvu) a tvořit již musíme sami na základě vlastního hlubokého prožitku.

Velice záleží na celkovém pojetí formy výzdoby. Můžeme se pohybovat v široké škále od jemného graficky filigránského výrazu, až po výraz mohutný, monumentálně razantní.

Jemná, lehká, lineární kresba nebo malba bude dobře korespondovat s bonsají se slabším, elegantním kmenem. Naopak výrazem těžký majestátný strom vyžaduje jednoduchý a mohutnější dekor.

Celkově ale platí, že každá výzdoba dodá rostlině určité odlehčení, ubere jí na klidu a vážnosti. Z tohoto důvodu je třeba dobře zvážit její použití na miskách pro jehličnany. Rozhodně doporučuji maximálně omezit barevnost. Spíš volíme decentní ornament, rytinu nebo kresbu v tmavších, tlumených tónech.

Malířský výraznější barevný dekor nejlépe vyzní na nádobách kvetoucích bonsají a stromů s výraznými plody. Široké uplatnění má u rostlin doplňkových, určených pro oživení výstavy, nebo pro kategorii MAME. Zdobené misky těchto miniaturních rostlin posilují pocit hravosti a roztomilosti.

Nezapomínejme na vztah, který nastane mezi stromem a OBSAHOVOU STRÁNKOU VÝZDOBY. Ta bývá zvlášť patrná u prací čínských a japonských malířů. Jejich umění je prodchnuto symbolikou, kterou musíme respektovat.

U kaligrafie je problém stejný. Obsah textu, i když pro většinu z nás nesrozumitelný, má být v souladu s rostlinou.

Před použitím zdobených nádob nabádám k uvážlivosti a zdrženlivosti. Dekorativní prvky by měly pouze doplňovat a oživovat tvar. Používejme je pouze v případě, kdy si tvůrčí záměr žádá živější, výraznější výsledek, než jaký nabízí miska hladká. Nádob s výzdobou je lepší mít ve sbírce pouze několik. Jsou ozvláštňující a mimořádné, proto budeme při výběru klást zvýšený důraz na jejich estetickou kvalitu. Neměl by nás uspokojit dekor sériový, chrlený v nekonečných řadách, postrádající původní myšlenku. Většinou jde o tisk nebo formální manýru rytých vzorů. Naše stromy si ale zaslouží jen to nejlepší.

Výše zobrazené bonsajové misky byly vytvořeny v ateliéru KLIKA & KUŘÁTKOVÁ. Autorem dekorů je TAJ-ŤÜN Hejzlarová.